Pokud jste se ocitli ve svízelné životní situaci a máte pocit, že již nevíte, jak dál, tak je nejvyšší čas se posadit, přestat uhánět vpřed cestou, která nikam nevede a nad vším se zamyslet. To je totiž věc, kterou málokdo dokáže udělat. Vyčistit svou mysl, otevřít ji novým myšlenkám, v klidu se posadit a přemýšlet o svém životě. A jistě, zabere to nějaký čas, mnohdy ani pouze jedna nebo dvě hodiny na takovou sebereflexi nestačí. A to je důvod, proč mnoho lidí takový krok odrazuje. Ovšem bez něj to nepůjde. A navíc, pokud se chcete skutečně posunout vpřed, tak i když naopak trpíte tím, že máte zoufalý nedostatek času a nevíte, co dřív, můžete se přetrhnout a stejně se vám nedaří, tak to je právě jasným signálem toho, že největší kus cesty ujdete, když se posadíte a začnete přemýšlet.

Anebo rovnou meditovat. Lidé, kteří se pravidelně věnují meditaci a dokáží otevřít svou mysl a na vše, co probíhá okolo nich pohlížet s nadhledem jakoby z velké výšky, jsou právě těmi, kteří udělají největší kus práce, a přitom se nemusí nikam honit.

Prostě jde o to, že ve svém životě musíte najít nový pevný bod. Možná se vám ten předchozí již rozplynul, možná ztratil svůj smysl, a proto je potřeba najít takový, který bude trvalý a který vás povede k cíli, ať už se kolem vás bude dít cokoli. Bude vám spolehlivým majákem v mlze života.

Vždyť celý náš pozemský život je doslova jen mámením našich smyslů, nekonečným mumrajem, který se tváří smrtelně vážně, ale ve skutečnosti k ničemu nevede.

Nicméně taková je lidská pouť, musíme si tím vším projít a čekat, až si pro nás konečně přijde goddess Kálí, až upoutáme její pohled a ona nás máchnutím svého meče promění v prach. Pak už nic na tomto světě pro nás nebude mít smysl a posuneme se k vyššímu řádu vesmírné harmonie. Pak konečně budeme moci splynout nekonečným během času a dojít tak svého skutečného cíle.