Uvnitř každého z nás se nachází světlo. To světlo může skomírat anebo může naopak žhnout spalujícím plamenem. Ovšem mnohem více lidí spíše spaluje jejich nekontrolovaná touha. Nechávají ve své mysli zažehnout chtíč a chamtivost a ta je žene propastem tohoto světa navzdory. A oni si myslí, že našli skutečný oheň, ovšem žádostivost je žene do záhuby. A dokud nepochopí, že pochybili a nezačnou hledat tu pravou cestu, tak ji nikdy nemohou nalézti, protože kdo nehledá, tak ten nikdy nic nenalezne, byť by to držel v ruce.

Na svět bychom se měli už konečně přestat dívat svýma očima a začít se dívat svým srdcem. Jedině tak můžeme mnohé pochopit a jedině tak můžeme to nepodstatné přehlédnout a odvrhnout pryč. Jedině plně cítící a plně prožívající bytosti dokáží prožít stav blaženého štěstí a rovněž stav nesmírného zoufalství, který je bránou k očistě nás samých. Nikdy bychom proto neměli litovat příkoří, která musíme zažít, neboť nás osvobozují a dávají nám křídla. Každý prožitý smutek následně posílí naši radost, každá prožitá bolest znásobí náš stav blaženosti, a když přijde ona a smrt , tak budeme konečně moci plně procítit tu nádheru splynutí duší v jeden nekonečný harmonický celek našeho vesmíru.

Nezoufejme a radujme se z její přítomnosti. Byť na první pohled vypadá děsivě, až se člověku hrdlo svírá, tak jejím prostřednictvím konečně přichází vykoupení. Je to ta radost a nekonečné štěstí, na které jsme celý život čekali, byť jsme měli dostatek příležitostí se radovat z holého života v jeho syrové podobě, která nám dala zažít různé stavy blaženosti a zoufalství, abychom se naučili rozeznávat pravdu a lež, a abychom nakonec dokázali ocenit to nejlepší, co na nás ve sjednocení všech duší čeká. Každý den proto žijte naplno, rozviňte svůj duchovní život na maximum a ponořte se do světla jako by bylo vzduchem jež naplňuje vaše plíce a prostupuje každičkou kapilárou vašeho těla.